Právě to, že jejich dospívání šlo ruku v ruce s komunikačními technologiemi, jim znesnadňuje praktický život a zařazení do společnosti. Jsou zvyklí žít, pohybovat se a komunikovat ve virtuálním světě. Jejich domovem je Instagram, Facebook, Twitter nebo You Tube. Často se schovávají za různé přezdívky a vystupují na sociálních sítích jako někdo jiný. Právě ta možnost, že se ve virtuálním světě můžete dělat lepším, poskytovat o sobě jen ty informace, které chcete a nemusejí být ani zdaleka vždy pravdivé, jim dělá přestup do běžného pracovního života složitějším. Ze sociálních sítí jsou zvyklí na komentáře a lajky ostatních, často jsou na nich doslova závislí a mají pocit, že čím víc pozitivních komentářů a lajků dostanou, tím jsou větší borci. Proto mají o sobě velmi často přehnané mínění a považují se za lepší, šikovnější a výkonnější, než doopravdy jsou.

V rámci různých komunit na sociálních sítích používají i specifický jazyk. Patří k němu různé zkratky, novotvary a hlavně emotikony neboli smajlíci. Někteří mladí lidé se již bez nich vůbec dorozumívat neumí a většina zpráv a komentářů, které napíší, sestává jen z nich. Pokud se pak střetnou s běžnou realitou, dělá jim obrovský problém vyjádřit své myšlenky a názory jednoduchými větami, natož souvětími. Jan Ámos Komenský by se asi obracel v hrobě, kdyby je slyšel. Úroveň češtiny u nich velmi upadá, ale ani s cizími jazyky na tom nejsou nijak úžasně. Angličtinu ovládají zase pouze jakýmsi zkratkovitým způsobem.

Jejich představy o jejich příjmech bývají také hodně zkreslené. Mají pocit, že k penězům se dá přijít snadno a rychle, rádi by se oblékali podle poslední módy a byli neustále „in“. Ale obětovat tomu čas a úsilí už se jim nechce. Nelze je všechny házet do jednoho pytle, ale jejich problémy nejsou zanedbatelné a neměli bychom nad nimi jen krčit rameny, ale snažit se jim pomoci.