Nutno připustit, že tomu tak není všude, ale zase je to jen a jen o lidech. Ničení planety však není tématem tohoto příspěvku. Zde je téma cestování a já tedy sahám hluboko do svých zápisků, abych laskavé čtenáře oblažil další příhodou na cestách v cizině.  

Kousek od Schladmingu je malé městečko s názvem Kulm. Pozor, nepleťte si to s městečkem Kulm im Burgenland u hranic s Maďarskem. Tento Kulm je součástí městečka Ramsau am Dachstein. Nu a my zde čekali na autobus, protože jsme chtěli právě na Dachstein. První autobus ujel, ale s ním se nepočítalo, protože jsem ho v jízdním řádu přehlédl. Ten náš měl jet za deset minut, takže jsme se jen tak rozhlíželi a fotili. Jenže autobus ne a ne přijet. Nikam jsme se nehnali, takže nám to bylo vesměs fuk. Máme tam dojet dneska nebo zítra. Tady bylo všude moc hezky, takže jsme se mohli jít podívat klidně někam jinam. Nakonec tedy autobus přijel a já cpal řidiči kartičku, která mu poroučela by nás vezl zadarmo. Rozumějte, takovou jste dostali při ubytování a opravňovalo nás to na jednu lanovku denně zadarmo plus autobusy také zadarmo.  

Řidič na to však koukal jako na zjevení svaté panny a cosi mlel Německy. Umím jen pár slov a beer, tedy pivo mezi nimi rozhodně nebylo. Já na něj spustil palbu, tedy slovní, jadrnou moravštinou, ale bylo jasné, že on má po ruce více argumentů. A pořád chtěl pět euro. Tak jsme mu slušně německy poděkoval, to umím a autobus jsme opustili. První úvaha byla, že ta kartička nefunguje. Al e den předem jsme na ni jeli dvěma autobusy a lanovkou také bez potíží. Nu, co se dalo dělat. Nachystal jsem tedy eura, protože přijížděl další autobus zcela mimo jízdní řád. Jen tak z legrace jsem opět tasil kartičku a automaticky řekl cílovou stanici a hmatal po penězích v kapse. Jenže řidič vyjel jízdenku a hotovo. Takže jsme se do cíle dostali.